Sběratelův deník

Snažím se nabrat druhý dech

10. listopadu 2015 v 16:31 | K.
Vážení (pozůstalí) čtenáři... Musím přiznat, že když vidím datum vydání posledního článku, svazuje mě smutek a beznaděj. Fajn, zaz tak hrozný to není... Imaginárně nakopávám svůj zadek a protože "věř a víra tvá tě uzdraví" začínám věřit, že se napravím... Jojo, já vím, že o tom kecám skoro pořád...

V mém osobním životě se dějí velké změny a tak se stalo, že nevím kam dřív skočit. Svůj čas trávím hodně v práci a víkendy s večerama jsem někde pryč (nejčastěji v hospodě). A když už jsem náhodou v teple domova, většinou jsem ze všeho tak vyřízená a otrávená, že se blog je to poslední na co si vzpomenu.

Já se neulejvám!

6. června 2015 v 12:34 | K.
Můj osobní život stojí v současné době za starou belu, a tak jsem sběratelství obětovala veškerý svůj volný čas. I když mi to možná, vzhledem k (ne)dění zde na blogu, nevěříte, já přísáhám, že takhle jsem na svém nakupeném majetku snad nikdy nepracovala. A z čeho mám největší radost, že to vše, co kolem sbírek momentálně páchám dělám s chutí a nemám pocit, že bych se do něčeho nutila... Jako obvykle, když mám potřebu se vypsat do rubriky "Sběratelův deník", rozkouskuji článek na několik částí a každou z nich budu věnovat souhrnu konkrétní sbírky...

Namastit si kapsy... a to za každou cenu...

29. dubna 2015 v 13:50 | K.
Mám v hlavě spousty myšlenek, ale bojím se, že se mi je nepovede hodit na váš monitor tak, jak bych si přála. Ale protože jsem člověk umanutý, pokusím se článek dát do kupy a vykřičet do virtuálního světo to, co mě v tom sběratelském mrzí.

Poslední dobou trávím hodně času na všelijakých inzertních portálech a fórech určené pro výměny sběratelských předmětů. A všímám si, že někteří lidé se snaží až nesmyslně obohatit. Uvědomuji si, že vše závisí na poptávce, cenu obecně určuje kupující, ale říkám si, proč to celé na mě působí jako špatný pokus o bussines?

K. je lenoch!

8. dubna 2015 v 15:04 | K.

Přiznám se, že i když navštěvuji stránky vaše, málokdy se nějak vyjadřuji. A to mě mrzí, protože co jsem koukala, vy celkem aktivně komentujete a chválíte a já vás tak zanedbávám.

A tak jsem se rozhodla tak nějak ve slovech alespoň zrekapitulovat moje sběratelské snažení za uplynulou dobu a dát tím vlastně najevo, že jsem se na shromažďování majetku nevybodla a že jsem ani neumřela...

Nechť se líbí!

29. ledna 2015 v 20:09 | K.
Facebook se stal nedílnou součástí většiny z nás. I já jsem vlastníkem profilu na tomto proklatém modrém zlu. Krom toho jsem se před nedávnem rozhodla pro založení stránky, ze které jsem vytvořila svou osobní galerii autogramové sbírky.

Jaký je rozdíl mezi blogem a FB? Na blog přidávám kromě fotek i údaje o získání, data apod. U každého se snažím sepsat i pár informací o jeho profesním životě. To mi ale nějaký čas zabere, takže na FB se fotky objevují většinou dřív než tady. I prohlížení je samozřejmě jednodušší.

A tak Vás tedy zvu! Lajkujte, sdílejte... A nebo klidně ne, nechám to na Vás! :)



Rekapitulace sběratelského roku 2014

31. prosince 2014 v 12:35 | K.
Na svém osobním blogu jsem jednu takovou bilanci už vydala. Mám potřebu to udělat i tady... Takže pěkně hezky postupně...

Hohoho!!!

23. listopadu 2014 v 12:37 | K.
Vskutku originální nadpis článku, ale jaksi nevím, jak jinak vyjádřit tu úlevnou radost...

Když jsem začalala před 10 lety koketovat se sbíráním autogramů, blogovat o nich nebylo asi zrovna běžné. Já vlastně neměla doma internet, ale pamatuji si, že blogy na toto téma jsem začala postupně objevovat až o něco později. To bylo ještě celkem aktivní fórum na lidech a celkově to tu prostě žilo.

Jasně že jsem taky musela mít blog. Jasně že jsem se musela všem chlubit, co se mi povedlo přes email někde vyškemrat. Nikdy jsem teda neklesla na úroveň "nechám si podepsat i prodavače v pekárně jen abych toho měla co nejvíc", ale i tak jsem se považovala za děsnou socku, která místo toho, aby nakoupila známky a obálky a byla trohu seriózní, tak vymetá stránky kolegů a hledá co nejvíc mejlů, kam otravovat...

Od každého něco...

4. června 2014 v 17:45 | K.
Dnes je nádherný den. Zpoza napůl zatažených žaluzií mi do pokoje zírá sluníčko a říká: "Pojď ven, pojď ven!" Sedím v posteli, poslouchám Moniku Absolonovou a od rána pilně pracuji... No fakt, už jsem udělala 130 záznamů, normální požadavek na den je 80... Ale v pátek je deadline, takže budu makat až do večera, aby se to všechno stihlo.

Teď jsem se na chvíli utrhla, abych z toho doplňování databáze dočista nezcvokla, a volný čas jsem se rozhodla věnovat deníčkovému kratšímu výlevu (který si dlouho nikdo nepřečte, protože to tu je jak na staveništi! :D).

 
 

Reklama